Datum a čas

Dnes je sobota, 19. 1. 2019, 20:07:09

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Počasí

Počasí dnes:

19. 1. 2019

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, během dne až oblačno. Denní teploty -3 až 1°C. Noční teploty -5 až -9°C.

Přehrát/Zastavit Další

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Dodatek k sobotínskému kostelu



Zlomovým okamžikem byla pro kostel bouřka 13. července 1761, kdy uhodilo do dřevěné věže. Jest ale potřeba poznamenat, že zvony sice úderem blesku žádnou škodu neprodělaly (někdy se ale uvádí, že byl silně poškozen největší zvon) a ani od blesku nevypukl žádný požár, ale byly smrtelně zasaženy dvě osob, ty zřejmě zvonily proti bouřce. Jeden ohluchlý muž Franz Triechenberger a Elisabeth Reinerinová byli zabiti a syn vrchního učitele Philippa Aschermanna Johanes ztratil tím na celý život „zdravý rozum“ (někdy se uvádí, že byl též zabit). Ostatním přítomním  chlapcům Christophu Prosingerovi a Heinrichu Dittrichovi se nic nestalo. Tehdy se ale rozštípala a potrhala věž od shora až dolů. Při tom utrpělo také kamenné klenutí, kde se později objevily uprostřed dvě trhliny. Jedna zprava do leva, obě směřující od středu šikmo dolů, a které se stále zvětšovaly, tak že hrozilo zřícení klenutého stropu kostela. Věž byla sice tehdejším farářem J. F. Matzkem podle možností opět postavena, ale v jiné podobě a to s kulatou bání. Ta byla už 4. srpna 1661 osazena na místo té s jehlancovou střechou. (17 pfundů = 32 kg) Její pevnost, ale byla nedostatečná (tehdy se kostel velmi podobal maršíkovskému kostelu). Proto byla tehdy v roce 1767 (v textu je uveden nesprávný rok a to 1747) opět odejmuta, když musel býti z věže sundán starý prasklý zvon kvůli tomu, aby byl přetaven a zhotoven nový. Všechny spodní pásy a tytéž pak opravené opět se zvonem vytaženy. Tehdy patrně probíhaly i opravy klenby. Všechny další vysprávky nemohly pro chatrnou trvanlivost již více obstát. Protože po prolomení kamenné zdi a také, když osm lidí zvonilo, se střecha a klenba zdi kostela otřásly a římsa spadla a kostel utrpěl mnoho škod, bylo nutné, aby se do budoucna zabránilo nějakým nešťastným případům, a také vzhledem k narůstajícímu počtu lidí, pro což se musel kostel trochu rozšířit, musela býti po mnohých prohlídkách od krajského úřadu v Olomouci a na příkaz moravsko- slezského zemského gubernia postavená zcela nová věž. Od 80. let 18. století kostel ba i celé panství patřilo státní Náboženské matici. Poněvadž výkres Vrchního stavebního úřadu v Brně navrhoval postavit uvnitř kostela dva sloupy, muselo býti znovu guberniu sděleno oznámení, že mnoho okolností neumožňuje podle tohoto projektu věž stavět. Nato krajský úřad navrhl jiné řešení postavit novou vysokou věž před jižním průčelím kostela (a to dne 15. července 1791). Protože čas pro stavbu věže stále víc a víc ubíhal a deštivé počasí, také nebylo příznivé a mimo to byly z větší části také vykonány nezbytné přípravy, nemohlo se na vyjádření a schvalování gubernia dále čekat. Proto se ze zmíněných důvodů, tehdy dne 18. července 1791 ráno v 9 hodin položením základního kamene se stavbou věže započalo. Kámen a písek byly k tomu připraveny a nejen to, ale i 50 tisíc cihel, které byly vyformovány a vypáleny. Vápno bylo zde z větší části vyhašeno a vypáleno z dovezeného vápence (Český Bohdíkov?). Navíc ještě 24 stop lámaného kamene, který byl nalámán v lomu „Steinhubel“, který náležel farskému statku. Samozřejmě byl použit stavební materiál ze samotného kostela. Ze dvou postraních sloupů, které stavbě věže bránily a ze z chátraných točitých schodů, které vedly do podstřeší kostela, na starou věž a na tzv. mužskou stranu?

Vzhledem k tomu často vzpomínané klenbě a rovněž kvůli materiálu, který při bourání a stavbě oratoře zůstal, a který byl naposled před rokem 1790 a v říjnu a v listopadu na sakristii navezen, poněvadž zde dříve nic nebylo a také proto, že sakristii pokrývala jenom plochá střecha, která by mohla při prudkém větru býti poškozena, což se také blahé paměti stalo, a sice naposled v noci dne 6. listopadu 1786, kdy při jedné z největších vichřic nepřetržitě zuřila (údajně víc jak 40 hodin) a způsobila nenahraditelné škody na domech, střechách, na oknech, na ovocných a lesních stromech a při tom zcela zničila kostelní okno, střecha zakristie a rovněž i kus střechy kostela…, a též proto, aby se tomuto do budoucna zamezilo, rozhodl se farář Ullerich v roce 1790, že sakristii zvýší a postaví oratoř. (vyvýšené místo v kostele pro panstvo).

V roce 1791 bylo započato s rákosovým stropem nad oratoří. Ten ale nebyl celý zhotoven z rákosu, nýbrž z úzkých lišt a to jen v mezičase při stavbě věže, když se kvůli dešti na ní nemohlo nic dělat.

To se dělo pokaždé jen po dobu několika hodin, protože během stavby věže nikdy celý den nepršelo. Bylo vždy pěkné počasí, jinak by věž nebyla v tak krátkém času postavena.

Dne 27. října 1791 večer, totiž v den sv. Šimona a sv. Judy byla díky chvále Boží na výšku věže položena poslední cihla. Jinak by to nebylo možné, protože den na to napadlo velké množství sněhu, pak trvalo ukrutné chladno, takže se v zednické práci nemohlo dále pokračovat. Z této příčiny musela býti věž zakryta prkny, aby se zamezilo patřičným škodám a při tom se doufalo, že v následujícím roce při zhotovování kopule bude počasí příznivější.

Patrně už v březnu 1792 začaly dokončovací práce na věži. Jednalo se především o novou báň. (Ta minulá byla zhotovena v Brně). Tato nová báň včetně kříže nechali vyzdobit na své náklady Philipp Franz a Carl Weiserovi u nějakého štafíra v Maršíkově. Kříž zhotovil bezplatně Carl Klein z Rudoltic. Dne 24. května v roce 1792 za velkolepé oslavy tesařem Johannem Friedrichem na věž posazena. Samotnou věž stavěl zednický mistr Christof Langer z Vernířovic. Ten se nepochybně taktéž podílel na stavbě oratoře. Poněkud záhadný údaj podává Wolny ve své církevní topografii Moravy. „Kostel v Sobotíně z roku 1605? zůstal v téže podobě obdélníku do roku 1780, když tehdejší horlivý a ve stavbách zkušený farář Gottfried Urllrich nechal staré obloukovité zbytky východní čelní zdi (za oltářem) částečně zbourat a z části také prorazit a přistavit nový klenutý presbytář a spojil tak účelně původní postraní zdivo?? V roce 1792 došlo ke stavbě zcela nové věže na západní straně kostela. „Kostel je 14 a 3,6 sáhu dlouhý a 5 sáhu široký“. Samotná věž kostela byla postavena ze jmění církve, které tenkrát obnášelo 935 zlatých a též za hřbitov ve stejném roce (1791) dědičně odkoupený po 150 (zřejmě zlatých?), že věž nestála církev v celkovém kapitálu víc jako 428 zlatých, při čemž 4 přifařené vesnice a to Sobotín, Rudoltice, Klepáčov a Štětínová, splnily své povinnosti dovozem všech stavebních potřebností a vykonávaly podavačské a příruční práce včetně potahů. Dne 24. května 1792 byl mimo jiné uložen za všeobecné pozornosti obecenstva pamětní list, jenž popisuje stavbu věže. Ten se nacházel ve věžní bani. Pod touto listinou jsou podepsány např. G. J. Ullrich sobotínský farář, Franz Mazanek rapotínský farář, Franz Vogel velkolosinský farář, Carl Rother zdejší učitel, Anton Langer klepáčovský rychtář, Joseph Bittner kostelník, Franz Groch krejčí atd.

Nutno je připomenout zhotovení nového oltářního obrazu sv. Vavřince. Ten namaloval už v roce 1790 brněnský malíř Ferdinand Licht (asi za 250 zlatých). Obraz byl restaurován v roce 1885 známým malířem Antonem Austem. Ferdinand Licht namaloval také oltářní obraz sv. Vavřince v roce 1802 v Křenovicích u Slavkova. (Austerlitz).

V prvních desetiletích 19. století patrně nedošlo k výrazným úpravám kostela. Někdy kolem roku 1800 byly nově postaveny boční empory (ochozy) a zřejmě i dvoupatrový hudební kůr a snad i nové varhany. Zároveň není vyloučeno, že už v polovině 19. století měla kostelní věž hodiny.

Výběrová literatura:
BRACHTEL, K.: Die Pfarrkirche Zöptau. Unsere Heimat 9,  1929 s. 93 – 95.
HARRER,F.: Mittelungen fϋr Gemeide Gedenkbuch fϋrhrer Zöptau. Unsere Heimat 1926 roč. 6. s. 140 – 141
FITZNER, M.: Altvaterland – Kirchen un Kappellen im Merttatal, Schornsdorf, 1998.
HARRER, F.: Kirchenbau Zöptau 1605 – 08.Unsere Heimat 13, 1933, s. 94 – 95, 104 – 112.
Eine chronik aus dem Turmknopfe der Pfarrkirche in Zöptau. Deutsch – Mahr – schles, Heimat, Brno, 14, 1928 s. 202 – 222.
KLEIN, F.: Eine Chronik aus dem Turmknopfe der Pfarrkirche Zöptau. Unsere Heimat, 13, 1933 s. 44 – 46, 56 – 58, 67 – 70.
MIKULÁŠTÍK, M.: Sobotín 650 let. OÚ Sobotín 2000.
WOLNY, G.: Die Markgrafschavt Mähren popographisch ...Brϋn 1839. s. 854 – 855.
WOLNY, G.: Kirchliche Topographie von Mähren … Band IV. Brϋn 1862. s. 179 – 180.

Za poskytnuté další informace děkuji p. Tomkovi, kostelníku.

                                                                                                      Zpracoval:  Stanislav Hošek