Datum a čas

Dnes je úterý, 20. 8. 2019, 12:39:24

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Počasí

Počasí dnes:

20. 8. 2019

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo déšť, na východě zpočátku až polojasno, od JV postupně místy přeháňky nebo bouřky, ojediněle silné. Denní teploty 21 až 25°C, na Moravě a ve Slezsku 24 až 28°C. Noční teploty 15 až 11°C.

Přehrát/Zastavit Další

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Z historie kostela v Sobotíně (410 let od postavení kostela)



První zmínka o Sobotíně (Sobocenna, Sobecinna, Zrpta, Czeptew, Zopten …) pochází z listiny papeže Klimenta VI. z 12. dubna 1351 (15. 2. 1350). Součástí tohoto dokumentu byl výčet obcí děkanátu Šumperk a Huzová, které byly přičleněny k nově zřízenému litomyšlskému biskupství. To bylo zřízeno bulou papeže Klimenta VI. (30. 4. 1344) a zaniklo důsledkem husitských válek v roce 1421. Nově zřízené biskupství nerespektovalo zemskou hranici Moravy. V roce 1350 v Sobotíně existoval kostel s farou. Samotná vesnice byla založena dříve, patrně už kolem roku 1280. Sobotínský kostel byl nepochybně postaven ze dřeva jako kostely v okolních vesnicích (Maršíkov, Losiny, Rejchartice). V roce 1350 (1351), kdy se o Sobotíně poprvé dozvídáme, vládl na Moravě od prosince 1349 mladší bratr římského císaře krále Karla IV., Jan Jindřich, z titulu moravského markraběte. Tou dobou se po aféře s Markétou Tyrolskou stala osoba Jana Jindřicha opět středem pozornosti. Vládce Moravy i s novomanželkou Markétou opavskou byli totiž v roce 1350 v církevní klatbě pro uzavření sňatku v blízkém příbuzenství bez papežova povolení. Teprve po odvedení nemalého obnosu do pokladnice svatého stolce jim byl v srpnu téhož roku (1350) udělen papežův dispens (výjimka) s tím, že nejvyšší církevní hodnostář nechal na vůli Janova příbuzného, olomouckého biskupa Jana Volka, kdy zbaví oba novomanžele církevní klatby. Sobotín byl patrně od poloviny 14. století centrem samostatného statku. Například v roce 1412 upsal Kunát, řečený Zilstrank (Šilstrát) ze Sobotína, své manželce Anně, řečené Walkunka, na závořické tvrzi a dvoru u Zábřehu 10 marek grošů ročního platu pro případ jejího ovdovění. To mimo jiné znamená, že Sobotín byl bohatou vesnicí. V té době na Moravě vládl poslední skutečně v zemi sídlící a vládnoucí markrabě Jošt. Ten zemřel v roce 1411 a výrazně se zapsal do historie Rapotína a dalších obcí Podesní. V roce 1496 přepustil český král Vladislav II. tvrz a ves Sobotín i s železným hamrem držitelům úsovského panství, pánům z Vlašimi (v obci se též připomíná panský dvůr, rychta, fara s kostelem). Kolem roku 1504 připadl Sobotín Žerotínům. Ti ho prodali před rokem 1558 nejvyššímu soudci (sudí) Markrabství moravského Václavu Berkovi z Lipé a Dubé.

kostel                                                                Sobotínský kostel, rok 1930

V roce 1578 se sobotínský statek stal součástí rozlehlého losinského panství Jana ml. ze Žerotína. Po jeho smrti, v roce 1608, se stal Sobotín součástí vízmberského panství Janova syna Přemka II. 

Někdy kolem roku 1550 většina zdejších katolíků konvertovala k luterské – evangelické církvi. Ta se především rozšiřovala mezi Moravany a Čechy v německé řeči. Myšlenky mistra Jana Husa či Petra Chelčického u nich nenalezly odezvu či pochopení. V roce 1562 se trvale usadil v Bohutíně evangelický kazatel Wolfgang  Schulweiss, který pocházel ze Zvíkova a byl vysvěcen ve Wittenbergu. Pravděpodobně zde vedl křesťanský sbor. Někteří němečtí historikové dokonce uvádějí, že i v Podesní se nacházela malá společenství, která se hlásila k Českým bratřím - např. Strnad 1933.

Prvním známým evangelickým knězem (pastorem) byl údajně v letech 1563-1566 Jakob Geschke, 1566-1571 Matthias Schnizelius, 1571-1580 Martin Tϋnchel, 1580-1607? Paul Braun. Naprosto si můžeme být jisti pastorem Matthiasem Göppertem, 1607 – 1625, kdy byla fara s kostelem opětovně navrácena katolíkům. V Rapotíně je zaznamenán pastor Andreas Burcard ze Slezska (1573).

Sobotín s Rudolticemi měly s Janem ml. ze Žerotína na Losinách vleklé spory, ba i bouře lidu. Bránil si významná privilegia udělená potomkem krále Jiřího z Poděbrad, Karlem knížetem minstenberkským a hrabětem kladským (tomu mělo náležet Sobotínsko v letech 1570 - 1578). Jeho manželkou měla být Kateřina Berkovna z Lipé a Dubé, neteř Jana ze Žerotína a na Losinách. Tu si vzal kníže Karel už 17. září 1570.  Kníže Karel sobotínské poddané obdařil v roce 1573 rozsáhlými privilegii (např. zrušení roboty za finanční náhradu). To byl také Žerotínův důvod nelibosti a zlosti na poddané ze Sobotína a Rudoltic. V literatuře (Harrer 1926) se uvádí, že prý dne 21. května 1601 zmíněný majitel (Jan na Losinách) nařídil začít stavět farní statek, který stál 28 zlatých, jejž zaplatili poddaní ze Sobotína, Rudoltic a Vernířovic. Vrchnost sama pak na něj darovala dřevo a zaplatila tesařskému mistrovi z vlastní vůle 2 měřice žita, čtvrtku hrachu a 2 solničky soli. Zděná fara měla dle jiných zdrojů údajně stát 235 tolarů. V roce 1599 začalo bourání z části kamenného a především dřevěného farního kostela v Losinách. Stavba zděného kostela měla probíhat v letech 1600 – 1603. Ten patřil k největšímu vesnickému kostelu luteránů na Moravě. V téže době nechal taktéž Žerotín postavit zděný kostel v Bratrušově. Přestože měl Jan ml. ze Žerotína na Losinách se Sobotínem a Rudolticemi velké spory, dokonce jim poplenil políčka spolu s dalšími 400 sedláky včetně rapotínských, přesto dovolil, aby v Sobotíně byl z „gruntu“ postaven kostel zděný, místo starého dřevěného a nevyhovujícího kostela. Právě ze stavby nového kostela se dodnes uchovaly archivní informace. Ty přesně popisují průběh stavby, ta začala už 18. 4. 1605 a trvala do 23. 3. 1608 (hlavní stavební práce probíhaly od 1. dubna 1607 do 14. října téhož roku). První kázání proběhlo 14. října 1607 v novém kostele za účasti bratra faráře Mathiase Göppperta. Ten pocházel z Frankfurtu nad Odrou (Frankobrod) a působil v Sobotíně v letech 1607 – 1625. Jan ze Žerotína nařídil, aby se na věčné časy na památku toho dne (14. října) drželo v Sobotíně posvěcení chrámu (posvícení). Sám Jan ml. ze Žerotína ale záhy zemřel v květnu 1608. Podle tradice, které nelze moc věřit, prý daroval 4 centýře (centýř = 61,5 kg) železa, zaplatil mědikovci za zhotovení věžní báně 24 zlatých a daroval zlato na pozlacení. Navíc měli tři kazatelé, dvorní čeleď a farní škola darovat kostelu celkem 21 tolarů.
Sobotín - interiér                                                                        Interiér kostela

Co však známe jistě, jsou stavitelé a poddaní  Sobotína, Vernířovic a Rudoltic, kteří se podíleli na stavbě kostela sv. Vavřince. (Tomu byl patrně zasvěcen starý sobotínský kostel, taktéž se nepochybně postupovalo při stavbě kostela sv. Jana Křtitele v Losinách). Stavitelem sobotínského kostela byl vlašský stavitel Antonian Thoma též Doma. Nepochybně jeho pravnuk Florián Thoma stavěl v roce 1683 kostel v Krumperkách, nyní Podlesí.  Jeho zednickým mistrem byl Andreas Walter a tesařský mistr Michal Hilbert (dá se předpokládat, že se podíleli na stavbě kostelů v Losinách či Bratrušově). Dále se na stavbě podíleli Andreas Wolf kovář, Thomas Bϋtner polír, rapotínský cihlář Valden Schynzel, jenž dodával pro kostel cihly, krejčí Hans Klein atd. Na stavbě pomáhali svými vozy (potahy) sedláci a ostatní vykonávali ruční (podavačské) práce. Ze Sobotína to bylo 37 sedláků (Bϋtner, Beyer, Lang, Gabriel…), rychtář Paull Czschender a další. Rychtářem kolem roku 1570 v Sobotíně byl patrně Hans Frömel. Zahradníků (drobní rolníci) ze Sobotína bylo 20. Z Vernířovic rychtář Jakob Schiritz a asi 40 sedláků a zahradníků. Z Rudoltic to byl rychtář Adam Ditrrich a 19 sedláků a k tomu lze přičíst i další poddané bez pozemků. Na stavbu kostela přispíval též důlní mistr Hans Vietzens, mlynář Michael Hinkelmann či zdejší učitel Niklas Zetzch (zdejší farní škola se připomíná roku 1565). V roce 1607 stavba kostela stála celkově (suma sumarium) 558 tolarů (zlatých), 7 grošů a 4 ½ denáru. Nicméně náklady se vyšplhaly (asi v roku 1609) na nejméně 616 tolarů, 28 grošů a 4 ½ denáru. Dřevěný kostel v Maršíkově z roku 1609 byl postaven za 187 tolarů (tolar měl o čtvrtinu menší hodnotu než zlatý). Stavebním mistrům bylo vyplaceno více než 400 tolarů. Kostel byl v následujících letech výrazně zveleben, předně ze strany Žerotínů a náklady se vyšplhaly více než na 800 zlatých.  O tom svědčí cínová křtitelnice ve tvaru kalicha, kterou daroval kostelu syn Jana Žerotína a na Losinách Bernard, pán na Rudě nad Moravou, která je nyní v majetku vlastivědného muzea. Vnější a vnitřní okraje horní a kruhové desky křtitelnice jsou lemovány textem. Opis v němčině při vnitřním obvodu desky křtitelnice je citátem 16. verše 16 kapitoly z Evangelia sv. Marka a v českém překladu zní: „Kdo věří a příjme křest, bude spasen, neuvěří, bude zatracen“.

Nápis při vnějším obvodu kruhové desky křtitelnice, opět v němčině, oznamuje: „Roku 1609 dne 31. března byla tato křtitelnice věnována urozeným pánem Bernardem ze Žerotína na Rudě sobotínské církvi k užívání na věčnou památku.“

Mezi oběma texty, v místech, kde se stýkají počátky a konce obou opisů, vyobrazil neznámý umělec dva šlechtitelské erby. První, se lvem vystupujícím ze třech kopců (hůrek) a označený iniciálami BHVZ, náleží Bernardovi ze Žerotína (Bernard Herr von Zeirotin), druhý erb s obrazem orlice ozdobené perizoniem a s korunkou na krku doprovázejí iniciály SLVK. Jedná se o rodový znak Bernardovy manželky Sibyly Libštejnské z Kolovrat. Ta byla patrně kmotrou Andělíny S. de Galle, dcery Jaroslava Libštejnského z Kolovrat (+1595) a Zikanie z Gulštejna (+1593). Stejné rodové znaky s letopočtem 1610 nacházíme na arkýři v severní frontě zámku v Rudě. Mimo to prý Bernard s manželkou darovali údajně oltáři kámen. Traduje se, že 27. října 1613 zhotovil nový oltář (snad pouze rám) Adam Endtlicher, dvorní truhlář. Oltářní obraz zřejmě namaloval Wenzel Loserth z Rudy. Farářem tohoto chrámu byl do roku 1625 M. Göppert. Někdy se uvádí, že zdejším pastorem byl v letech 1625 – 1631 bratrušovský farář Johann Clerius. Fara a kostel od roku 1624 patřila katolíkům a je dost nepravděpodobné, že by zde ponechala evangelického kněze. Obyvatelstvo zůstalo přesto evangelickým, patrně až do roku 1675. Po roku 1624 Sobotín neměl vlastního kněze, jenž by bydlel na zdejší faře. Docházeli zde pouze katoličtí kněží, a to dokonce ze vzdálených míst. V letech 1631 – 1643 Elias Andreas Schaller, 1643 – 1653 Elias Alberti, 1653 – 1647 losinský farář Georg Leopoldi. Podle spisu z roku 1667 měla v srpnu přijít do Sobotína komise z Moravského místodržitelství. Jednalo se o jezuitskou misii tvořenou Johannem Seldnerem a Rudolfem Stephanem. Ti zjistili (1667), že z 397 lidí ze Staré Vsi a Ždárského Potoka je jen 74 katolíků, 156 protestantů a 167 označených „so noch nichts“. Například jen v knížecím městě Šternberku bylo napočítáno v roce 1665 1150 protestantů a jen 20 katolíků. Během tří let po jezuitských misích se podařilo poměr obrátit. Je nasnadě, že přestupy byly ryze účelové a lidé zůstali v skrytu protestanty. V Sobotíně měli jezuité v  úmyslu přivést lidi ke starému vlasteneckému náboženství (katolictví) a sice proto, že v uplynulých osmi letech celá farnost Sobotín byla věrná luteránství, aby se vrátila k pravému spasení a víře. Až dne 1. července 1675 byl zde dosazen první stálý katolický farář pan (Matheus) Esebius Leander Schmid. Žerotínové hradili v roce 1673 náklady na nový hlavní oltář v sobotínském kostele a v pamětní knize fary je záznam, že obraz sv. Vavřince maloval urozený pan Franz Prosper de Mus z Vikantic za 50 tolarů, což odpovídalo 75 zlatým. Někdy se uvádí, že malbu a pozlacení uvnitř chrámu nechal zhotovit už v roce 1628 za 200 zlatých Přemek II. ze Žerotína na Vízmberku. Nepochybně se ale tak stalo až kolem roku 1670. Boční oltáře byly prý zasvěceny svaté Barboře a svatému Janu Křtiteli. Pravděpodobně se o ně zasloužila manželka Přemka III. Alžběta Juliána z Opersdorfu, která kostel často navštěvovala. Je možné, že zdejší kostel nebyl nikdy konsekrován, ale jen opětovně zasvěcen svatému Vavřinci. V roce 1666 byl Přemkovi III. ze Žerotína opět udělen patronát nad farnostmi Losiny a Vízmberk.

kostel
K neblahé proslulosti Sobotína přispěla celkem banální příhoda v kostele, jež rozpoutala děsivé řádění tzv. čarodějnického tribunálu, které si vyžádalo téměř 100 obětí (1679 – 1710). Na Květnou neděli 1678 přistoupila k sv. přijímání stará žebračka Marina Schuchová z Vernířovic. Ta místo spolknutí hostie ji dala do kapesníku a schovala. Viděl to ministrant a oznámil to kostelníku Bittnerovi a ten zase faráři Schmidtovi. V zápětí to ohlásil vrchnosti tj. hraběnce Andělíně Sibyle Gallové, rozené Žerotínové, jež byla poručnicí žerotínových chlapců a zároveň, byla regentkou panství Vízmberk, kam patřila sobotínská farnost. Po příchodu inkvizitora F. J. Bobliga začal krutý hon na tzv. čarodějnice. V roce 1694 byla údajně prolomena stěna za oltářem a tam bylo přistavěno víceboké kněžiště (presbytář). Nicméně je dost možné, že víceboký závěr kostela byl postaven už v roce 1607. Tak jak je to obvyklé u stavitele Antonia Thoma (Kolštejn, Losiny či Bratrušov). Na věži a sanktustníku se nacházely zvony a to z roku 1557, jehož částečně rozlitý nápis gotickou minuskulí, byl dělen jednotlivými kříži „++ Got (t) sei mit uns  + alten Benisch Bar(tel) … 1557“ a vážil asi 100 kg (1 a půl centýře).  Další dokonce z roku 1540 s nápisem: „o gloriem veni ETA“. Na věži visel zvon zhotovený kolem roku 1607. Ten byl na náklady jedné dárkyně v roce 1850 znovu přetaven a zvětšen. Samotný kostel v Sobotíně se podobal kostelu v Bratrušově. Typickým rysem kostela jsou lomená pozdně gotická okna a opěráky. Na střeše stála velká dřevěná věž (obdobně vypadaly kostely v Rapotíně i v Petrovicích), jež měla vysokou jehlancovou (jak homole cukru) střechu. Střecha i věž byly pokryty šindelem. Vnitřní vybavení kostela bylo zřejmě strohé. Dá se předpokládat, že kolem roku 1700 měl chrám empory (ochozy) po obou stranách a to téměř k oltáři. Snad už tehdy měl dvoupatrovou kruchtu (kůr), kde byly malé varhany. Taktéž v té době stála i kazatelna, která se přes různé opravy a přestavby dochovala dodnes. Podlaha zde byla zřejmě cihlová. Délka kostela dosahuje 26 m, šířka 8,5 m a výška 9,5 m. Strop je klenutý a pochází podle své jednoduchosti (např. Losiny) už ze stavby v roce 1607. Jednoduchá štuková klenba (nepochybně renesanční) je obdobná jako v Losinách. Po odchodu faráře Schmidta do Rýmařova následovali tito sobotínští faráři: 1685 – 1689 Franz Joseph Jϋnger, 1689 – 1691 Franz Pauenka, 1692 – 1703 Leopold Josef Scholz, 1703 – 1725 Kaspar Siegel, 1725 – 1747 Anton Alois Wonsiedel, 1744 – 1754 Johann Stopla, 1754 – 1764 Johann Friedrich Matzke, 1764 – 1768 Johann Benedikt Zemeck, 1768 – 1755 Josef Gϋrtler, 1775 – 1803 Gottfried Urlich. V této etapě působení zmíněných kněží dostal kostel venkovní podobu, jak ji známe dodnes.

Výběrová literatura:
BRACHTEL, K.: Die Pfarrkirche Zöptau. Unsere Heimat 9, 1929, s. 93 – 95.
HARRER, F.: Mittelungen fϋr Gemeide Gedenkbuch Fϋhrer Zöptau. Unsere Heimat 1926, s. 140 – 141.
FITZNER, M.: Altvaterland – Kirchen und Kappellen im Mertatal. Schorndorf, 1998.
HARRER, F.: Kirchenbau Zöptau 1605 – 1608. Unsere Heimat 13, 1933, s. 94 – 95, 104 – 112.
Eine Chronik aus dem Turmknopfe der Pfarrkirche in Zöptau. Deutsch–Mähr–Schles. Heimat 14, 1928, s. 202 – 222.
KLEIN, F.: Eine Chronik aus dem Turmknopfe der Pfarrkirche Zöptau. Unsere Heimat 13, 1933, s. 44 – 46, 56 – 58, 67 – 70.
MIKULÁŠTÍK, M.: Sobotín 650 let. Sobotín, 2000.
STRNAD, A.: Das Mertatall. In: Unsere Heimat, Zöptau 1933, s. 48.
WOLNY, G.: Die Margrafschaft Mähren. Band V, Brϋnn 1839, s. 854 – 855.
WOLNY, G.: Kirchliche Topographie von Mähren. Band IV. Brϋnn 1862, s. 179 – 180.

                                                                                                     
Zpracoval: Stanislav Hošek