Sobotín v letech 1945–1948

V Sobotíně skončila válka dne 8. května 1945. Ve dnech 9. – 10. května 1945 odešli z obce zajatci, kteří zde pracovali. Zůstalo zde místní obyvatelstvo v počtu asi 1200 osob a přibližně stejný počet německých uprchlíků z Ratibořska a Slezska. V osvobozených obcích byly utvořeny správní komise, které řídily obec. Na Sobotínsku byla vytvořena Místní správní komise dne 8. května 1945. Prvním nejmenovaným komisařem byl pan Jaroslav Šimek, který tuto funkci vykonával do 18. května 1945. Novým komisařem se stává 18. května 1945 přednosta stanice ČSD Karel Drlík, který má pověření pro výkon funkce komisaře v Sobotíně, Petrovicích nad Desnou, Rudolticích a Klepáčově, se sídlem v Sobotíně. Práce se rozrostla do takových rozměrů, že bývalá budova obecního úřadu na čp.104 již nestačila a úřad je přestěhován do vily bývalého ředitele Sobotínsko – Štěpánovských železáren.

Dne 20. května je schválena Místní správní komise (MSK). Předsedou je zvolen Karel Drlík. Prvním úkolem bylo zajištění bezpečnosti českých občanů a státního majetku. Byl dán příkaz k odchodu všem uprchlíkům, aby se vrátili do svých původních domovů. Místní Němci museli odstranit všechny protitankové zábrany (na katastru obce jich bylo asi pět) a vysbírat nevybuchlé granáty a náboje, které byly později v lese, na svahu Ovčárny, zneškodněny.

Strážmistr Leopold Machač a podstrážmistr František Bluma zahajují dne 11. června 1945 činnost četnické stanice, která se nacházela v budově naproti sobotínského nádraží. V nádražní budově je 15. června 1945 otevřena poštmistrem Janem Donem pošta. Do 8. srpna 1945 bylo nutno chodit pro poštu do Šumperka, později na železniční stanici do Petrovic nad Desnou. Železniční trať, která zůstala ve dvou místech přerušena, byla zprovozněna dne 5. srpna 1945. Tentýž den v 8:00 hodin přijíždí do Sobotína, po opravené trati první vlak. Na svém 10. zasedání dne 17. srpna 1945 rozhodla MSK založit Sbor dobrovolných hasičů. K ustanovení došlo dne 31.srpna 1945, kdy byl z prvních českých osídlenců utvořen přípravný výbor v následujícím složení:

• Laštuvička Miroslav – starosta,
• Břinek Antonín – místostarosta,
• Hanzlík František – náměstek,
• Lorenc Josef – jednatel,
• Linhart Boleslav – pokladník,
• Braška Milan – vzdělavatel
• Další členové byli vybráni ze seznamu nových osídlenců.

Pro děti nových osídlenců bylo nutno připravit školní budovy pro zahájení školního roku. Manželé Vojtkovi po svém nastěhování do Sobotína dne 1. srpna 1945 prověřili stav jednotlivých školních budov a ihned se zapojili do veřejné práce. Dne 6. srpna 1945 byla uveřejněna výzva občanům Petrovic nad Desnou a Sobotína, že začátkem září bude otevřena škola obecná i mateřská. Bude-li dostatečný počet žáků pro školu měšťanskou, bude tato otevřena v Petrovicích nad Desnou. Okresní správní komise v Šumperku pověřila Jaroslava Vojtka, aby založil v obci divadelní spolek a místní knihovnu s čítárnou. Ze spolků a masových organizací již pracují skauti (Junák) a v závodě Velamos pracuje Svaz české mládeže. Aktivně pracuje Komunistická strana Československa, která vznikla jako jediná politická strana 25. června 1945. V listopadu 1945 je do Sobotína přestěhován Myslibořický ústav a začínají pracovat ve dvou budovách Sociální ústavy Českobratrské církve evangelické. Rovněž obnovují svou činnost ozdravovny, které získaly nazpět svoje dřívější budovy. Místní správní komise usilovala o trvalé spojení obcí Sobotína a Petrovic nad Desnou. Dne 1. února 1946 se Petrovice nad Desnou osamostatňují. Ve správě Sobotína zůstává osada Štětínov, která je 20. února 1946 přejmenována na Havlíčkovu ulici. Osamostatňuje se obec Rudoltice, k níž patří osada Klepáčov a samota Svobodín. Do Sobotína přišli osídlenci z různých míst. Nejvíce nových občanů přišlo do Sobotína z Valašska, převážně z okresu Valašských Klobouk. Z Bylnice přišlo 157 osob a z Trnavy 38 osob. Ze vsetínska se do obce přistěhovalo 25 občanů a ze zahraničí celkem 6 osídlenců. Do 30. listopadu 1945 se přistěhovalo do Sobotína a Petrovic nad Desnou (obě obce patřily pod jednu správu MSK) 613 Čechů. V Sobotíně bylo k 31. prosinci 1945 již 566 českých osídlenců, z toho 172 mužů, 173 žen a 221 dětí. O Štědrém dnu se konala pro české obyvatelstvo půlnoční mše, kde místní žáci, pod vedením pana učitele Milana Brašky, zazpívali české koledy. Sobotínská farnost žádá olomoucké arcibiskupství o přidělení českého kněze. Žádosti bylo vyhověno až 19. srpna 1946, kdy nastoupil P. Josef Šenkyřík. V tomto období se začíná uvažovat o přestavbě mauzolea na hřbitov, kde by byl zřízen urnový háj. Návrh nebyl realizován. Je pochopitelné, že pohybem obyvatelstva nastaly také změny v národních správách i ve vlastnictví přidělených domů. Podle seznamu domů k 1. lednu 1946 bylo v Sobotíně a Štětínově celkem 264 popisných čísel (Sobotín 194 a Štětínov 70). Z tohoto počtu bylo 12 domů poškozených válkou – vyhořelých. V Sobotíně existovalo 38 živností, z toho 5 hostinců (ještě existovaly příležitostné hostince – 13, které měly otevírací dobu od pátku do neděle), 4 pekařství, 4 stolařství, 4 kolářství, 3 holičství, 3 obuvnictví, 2 koloniální obchody, 2 kovářství, 2 řeznictví, 2 sedlářství, 2 mlýny, 1 klempířství, 1 pokrývačství, 1 zámečnictví, 1 turbina (Velamos) a 1 zahradnictví, které patřilo k zámku. U většiny živností byla ještě zemědělská půda, takže živnostník nebyl odkázán pouze na příjem z řemeslné práce, ale byl současně výrobcem zemědělských produktů. Do konce roku 1945 bylo obsazeno celkem 11 živností, které zajišťovaly živnostníkům samostatný příjem. Pekařství na čp.27 obsadil Sedlář Alois, zámečnictví na čp.14 Josef Lorenc, stolařství na čp.15 pan Hanzlík, řeznictví na čp.103 převzal pan František Rozkol, koloniální obchod na čp.29 pan Jaroslav Šimek a na čp.13 pan Bedřich Grézl. Hostinec čp.9 získal pan František Hradil a na čp.97 je nájemce pan Hynek Krobot. Mlýn na čp.132 vzal do národní správy pan Bohumil Richter a pekařství na čp.64 pan Vilém Matějka. Postupně byly obsazovány i další živnosti, jako obuvnictví, holičství, kovářství, sedlářství a podobně. Národní správci se během dvou let neustále měnili a mnohé živnosti postupně zanikaly. Předseda MNV Sobotín oznamuje 18. června 1947 Okresnímu národnímu výboru v Šumperku, že v obci bylo likvidováno celkem 16 živnostenských podniků (2 pekařství, 4 hostince,1 stolař,1 sedlář,3 obuvníci,1 holičství, 1 řeznictví,1 klempířství,1 mlýn a 1 kolářství).
                                               
Národní správu nad závodem Velamos převzal Rudolf Bezděk. Závod začal pracovat hned po osvobození Sobotína a brzy získal své původní obchodní postavení. Výnosem Zemského národního výboru v Brně byl podnik Velamos převeden 1. prosince 1946 pod Zbrojovku Brno. rodinou barona Kleina. Po osvobození tento pilařský podnik nezahájil hned provoz. Důvodem byl nedostatečný počet pracovníků. Pila byla převzata do národní správy Františkem Kuželem, který se svým synovcem Romancem připravoval pilu k provozu a současně rozprodával skladované řezivo. Správcem pily byl jmenován zkušený odborník V. Rezek, který dříve pracoval na Podkarpatské Rusi a strojníkem pan Fajman. Původní zámečnictví se rozrostlo pod národní správou Josefa Lorence a později J. Mrliny na závod, kde se vyráběl kovový nábytek. Z tohoto malého závodu vznikla v roce 1951 státní traktorová stanice. Pěkně se začala rozvíjet provozovna pana Antonína Procházky na čp.176, kde se vyráběly kabelky, aktovky a jiné kožené zboží. I tato firma postupně zanikla. Na čp.100 (stará německá škola) se pan Jan Dobeš uchází o otevření podniku za roční pronájem 8000 Kč na výrobu dřevěných prádelních kolíků a chovu nutrií. Nejsložitější problém musela MSK řešit v oblasti zemědělství. Na 96 konfiskovaných zemědělských usedlostech bylo potřeba urychleně zajistit řádné hospodářství. Tato se rozkládala na 1152 ha zemědělské půdy. Z tohoto množství bylo 697,36 ha polí, 317,13 ha lesů, 47,85 ha luk, 49,87 ha pastvin a 40,03 ha zahrad. Zastavěno bylo 14,17 ha pozemků. Z uvedených 96 zemědělských usedlostí bylo: 22 s výměrou do 2 ha, 34 s výměrou do 5 ha, 10 s výměrou do 10 ha, 14 s výměrou do 20 ha, 15 s výměrou nad 20 ha, 1 s výměrou nad 50 ha. V těchto usedlostech se nacházelo v roce 1945 47 koní, 223 krav, 11 volů, 7 býků, 112 koz, 36 vepřů, asi 500 slepic, 40 husí a 15 kachen.
První poválečné volby do obecního zastupitelstva se uskutečňují dne 26. května 1946. Výsledek vyzněl pro KSČ. Ta získala celkem 1788 hlasů, sociální demokraté 44 hlasů, strana lidová 34 hlasů a strana národně socialistická 32 hlasů. Jeden hlasovací lístek byl bílý. Ustavující schůze Místního národního výboru (MNV) se uskutečnila dne 7. července 1946 a MNV mělo 18 zastupitelů. KSČ měla 11 mandátů, sociální demokraté 3 mandáty, lidová strana 2 mandáty a strana národně socialistická 2 mandáty. Na ustavujícím zasedání byl zvolen prvním předsedou MNV Sobotín Josef Lorenc, národní správce. Úřadovna MNV Sobotín se stěhuje od nádraží (budova starého ředitelství n.p.Velamos) do budovy čp.16, která lépe vyhovovala občanům obce.Tato slouží svému účelu až do 8. března 1999, kdy se přemístila do budovy zrušené zvláštní školy Sobotín (čp.89) a v roce 2016 se stěhuje do opravené školy. V roce 1946 je rozhodnuto otevřít v hostinci „U Krobotů“ stálé kino a kinooperátorem se stal pan Otokar Pakr.

Divadelní kroužek v roce 1949-1950 (?). Fotografii                                          archivu věnoval pan František Galík, který vzpomínal, 
že se hrálo a zkoušelo v pohostinství U Krobotů

Po odchodu sobotínského lékaře MUDr. Antona Strnada se nepodařilo získat nového lékaře hned. Zdravotním dohledem je proto stanoven MUDr. Lumír Emmer z Velkých Losin, který funkci vykonával až do příchodu nového lékaře. MNV Sobotín provedl úpravu lékařské vily a v květnu 1947 MUDr. Antonín Morávek začíná ordinovat. V srpnu nečekaně přestal a odstěhoval se do Prahy. Panu Robertovi Jarůškovi se podařilo během srpna sehnat nového lékaře MUDr. Musila z Olomouce, ale během roku 1948 byl povolán na tzv. dlouhodobé vojenské cvičení do vojenské nemocnice „Na Hradisku“ v Olomouci. Nakonec se obci podařilo získat lékaře MUDr. Vlastimila Procházku (3. 8. 1917–3. 12. 1989). Do Sobotína se přistěhoval v září roku 1949 a po 40 let věrně sloužil občanům Sobotína. O rekreaci v Sobotíně začínají projevovat zájem různé organizace. Zástupci Sokola Přerov, Sokola Baťov (Otrokovic) a Junáků z Brna projevili zájem o zakoupení několika volných domů. Vzhledem k tomu,že se jedná o budovy, které mohou sloužit obci, je situace řešena na zvláštním zasedání MNV Sobotín počátkem roku 1947. V budově čp.104 je zřízena turistická ubytovna. Z iniciativy Roberta Jarůška, Jaroslava Vojtka a ředitele rekreačního střediska „Dolte“ pana Táborského je založen dne 11. ledna 1947 „Podjesenický spolek pro rekreaci“. Předsedou byl zvolen pan Jaroslav Vojtek, později Robert Jarůšek a jednatelem Karel Drlík. Vydali nákladem 6000 kusů propagační brožurku „Jeseníky“a nechali zhotovit 4000 kusů pohlednic zdejšího kraje. Tento spolek však neměl dlouhého trvání. Byl zrušen výnosem ONV Šumperk v roce 1949. V letech 1947 – 1948 se opětovně objevují požadavky o spojení Petrovic nad Desnou a Sobotína. Snahy občanů, kteří bydleli v horní části Petrova, nebyly vyslyšeny. Místní rozhlas je uveden do provozu 7. listopadu 1946. Sobotín se tak stal jednou z prvních obcí, která mohla rozhlasu pravidelně využívat. Únorové události v roce 1948 proběhly poměrně klidně.

Sobotínský poštovní doručovatel pan Jan Heděnec pracoval
na Sobotínské poště v letech 1945 – 1964.Poštu roznášel
kolem hlavní cesty a u tzv. „Bílého domu“ sešel dolů a pokračoval
do Rudoltic a Klepáčova, případně až na Skřítek. Fotografie byla
pořízena v Rudolticích v roce 1963.

Dne 27. února 1948 byl vytvořen Akční výbor Národní fronty. Předsedou je zvolen Jan Martinec. Na podzim 1948 pracuje v obci pouze KSČ. Ostatní strany se rozpadly. Předsedou nového MNV Sobotín je zvolen opět pan Jaroslav Vojtek. Pracuje se na veřejném osvětlení. Částečné je zprovozněno dne 27. června 1948 a dokončeno 3. prosince prosince 1949. Elektřina je dodávána z tří místních elektráren. Jedná se o rychtu, závod Velamos (Turbína) a z elektrárny mlýna Sobotín. Pro nedostatek finančních prostředků byly zastaveny práce na výstavbě koupaliště u Dolte a nedokončeno zůstalo sportovní hřiště v prostoru dnešních panelových domů Sobotín a Turbíny. Mimořádná pozornost byla věnována školství. Současné prostory již nestačí. Proto je schválen návrh na vybudování nové školy, tělocvičny, sportovního areálu a koupaliště. Byl vypracován projekt a stanoven rozpočet stavby ve výši 1,6 milionu korun. Velkolepý areál byl situován do prostoru, který nalezneme pod cestou, která vede od zámku k řadové zástavbě bývalých domů ČSSS a k domu pana Jana Klenotiče. Mimo jiné již tehdy byla schválena stavba obecního vodovodu kulturního domu a úprava odtokových příkopů a propustí.

Získat do vlastnictví tuto budovu byl mimořádný zájem.
Nakonec ji získalo v roce 1949 školství, kde byla umístněna
mateřská škola. Poslední dlouholetou ředitelkou byla Jarmila
Palová. Foto pochází z roku 1936.

Dne 1. května 1948 zásluhou Roberta Jaruška a Jaroslava Vojtka dochází k založení „Družstva pro kulturní povznesení venkova“. Družstvo je od samotného počátku velmi aktivní. Pro svou činnost získávají budovu čp.125 (Starý hotel).Do kulturního družstva se velmi brzy zapojuje 136 členů s počátečním vkladem 50 Kč a vyvíjí značnou činnost.Do Sobotína zavítalo Osvobozené divadlo z Brna s divadelní hrou „Střídavě oblačno“.Velmi pěkná byla „Estráda Joséfka Melhoby“. S nadšením bylo přijato vystoupení bulharského pěvce Nuni Naneva na „Večeru písní“.Mimo jiné v Sobotíně vystupovala začínající zpěvačka Zorka Kohoutová,zájezdový soubor „Vesnického divadla“ z Prahy,cirkusoví a varietní umělci,významní čeští herci a herečky a skupina českých spisovatelů a básníků. Svou aktivitou se začíná prosazovat loutkové divadlo, které pravidelně hraje pro dětské publikum.
Dne 22. ledna 1948 byla ustavena Myslivecká společnost, kterou vedl Mírumil Pelikán. Prvního jelena střelil dne 29. prosince 1949 Jaroslav Vojtek. Počátkem roku 1946 byla založena místní hudba, kterou vedl „hostinský“ pan František Hradil. Tento výborný dirigent, muzikant a skladatel ovládal řadu hudebních nástrojů.

(Poznámka: Očíslování jednotlivých domů odpovídá stavu domovních čísel z let 1945–1969, kdy bylo provedeno nové přečíslování).

Zpracoval Miroslav Mikuláštík