Sobotín je jednou z nejstarších hornických osad na okrese. Již roku 1350, (někdy se udává i rok1351), měl kostel a faru. Fara ta byla zmíněného roku ještě s jinými přičleněna k nově zřízenému biskupství v Litomyšli, u něhož zůstala až do jeho zániku roku 1421. V příslušné přikazovací listině se nazývá Sobotín po latinsku Sobecinna. Sobotín nalézáme na úsvitu jeho dějin jako samostatné panství. Jeho dědičné rychtáře chránili páni od roboty různými výsadami. Roku 1399 upsal Vok z Kravař své manželce Elišce ze Šternberka na dědinách Bratrušově 43, Libině 12 a Sobotíně 25 kop grošů ročního platu z 800 kop grošů jejího věna a Petr Kravař, jinak z Plumlova, platy ty přijal. Roku 1412 prodal Mikeš, řečený Šesták ze Sloupna, Kunátovi Šilstrankovi, nazývanému ze Sobotína (Sobotyn), v Závořicích tvrz a dvořisko. Roku 1450 obmyslila Machna ze Sobotína oltář sv. Tří králů ve farním chrámu v Šumperku nadáním. Není však jisto, byli-li Kunát Šilstrank a Machna vlastníky nebo jen zástavními pány sobotínského statku.
Sobotín – místní část Štětínov. Vydáno v roce 1936
Okolo roku 1470 držel s manskou povinnosti Sobotín Jiří Pěnice z Lazů, po něm Jindřich z Lazů. Tohoto pohnal roku 1480 Jiří Tunkl starší před krajský soud pro 200 kop, že ho připravil o držbu Sobotína a Marškova (Maršíkova). Po rytíři z Lazů spadlo sobotínské zboží na českého krále Vladislava. Ten propustil roku 1496 ves Sobotín s tvrzí, patronátním právem k sobotínskému kostelu, železným hamrem a ostatním příslušenství ze všeho manství a dal jej pravému, věčnému a zpupnému dědictví držitelům Úsova, Karlu a Jiřímu z Vlašimě. Ti vtělili již roku 1497 Sobotín a kostelním podacím a Rudoltice do zemských desek Jiřímu Havéři z Vážan (pochován v Moravičanech). Havéř z Vážan prodal však Sobotín roku 1504 Petru z Žerotína a Fulneka, pána na Šumperku.
Kostel sv. Vavřince v Sobotíně. Vydáno v roce 1934
Stejnojmenný Petrův vnuk pustil roku 1558 Sobotín s dvorem, farou a rychtou, Rudoltice s rychtou a pustou vsí Vernířovice a sobotínský hamr nejvyššímu zemskému sudímu Václavu Berkovi z Dubé a Lipého. Tomu spravoval sobotínské panství správce ze Šternberka. Berkova dcera Kateřina, provdaná za knížete Karla z Minsterberka, potomka Jiřího z Poděbrad, odstoupila roku 1578 zboží to, jak je doslova po svém otci, svém otci příbuznému Janu ml. z Žerotína, vlastníku Velkých Losin. Od té doby zůstal Sobotín se svým někdejším příslušenstvím při losinském panství. Po jeho rozdělení, na počátku XVII. století, připadl k nově zřízenému vízmberskému panství, které později Kleinové vlastnili až do roku 1945.
Zpracoval: Miroslav Mikuláštík
Litografie Sobotína z roku 1900 zachycuje zámek, Sobotín, kostel sv. Vavřince, Sobotínskou škola č.p. 100 a mauzoleum. Foto je zasláno z Vídně 31.1. 1901 v 09:30 hodin a do Kouřimě přišel následujícího dne.
